| cz | en | hledej |
| galerie | výstavy | nakladatelství | grafické listy | projekty | press | kontakt | |
Jan Merta | Stockhausenova symfonieSmetanovo nábřeží 4, Praha 131. 3. 2010 - 1. 5. 2010 Při Hamburských hudebních slavnostech v roce 2001 byla uvedena rozsáhlá skladba „Licht“ slavného avantgardního německého skladatele Karlheinze Stockhausena. 16. září se konala tisková konference. Na závěr se jeden z novinářů zeptal, jak na skladatele zapůsobily události posledních dní (útok na newyorská Dvojčata 11. září). Stockhausen odpověděl: „Hm. Tedy, to co se stalo, je přirozeně – teď si všichni musíte přenastavit myšlení – největší umělecké dílo, jaké kdy existovalo…“ Karlheinz Stockhausen stačil umřít dřív, než jsem se o jeho výrocích dověděl, proto už nepřipadá v úvahu přímá polemika. A on se ani nemůže ohradit proti mému zděšenému a zásadnímu nesouhlasu. V tomto duchu – a když si vhodně přenastavím myšlení – je možné s ním polemizovat a prohlásit, že výbuchy atomových bomb v Hirošimě a Nagasaki považuji za dílo větší a velkolepější. A jsou tu i další konkurenční díla. Zareagoval jsem jako malíř a pokusil se vytvořit Stockhausenův dvojportrét. Starý Karlheinz zírá kontrolním průzorem na dav, v němž je i mladý Stockhausen. Je to něco jako karikatura a nazývám ji „Karlheinz Stockhausen provádí svou symfonii Cyklon B“. Jsem ale především člověk a zamýšlím se nad tím, kam až sahají proměnlivé hranice umění, a připojuji svůj komentář. Nové umění vytyčuje nové hranice. Sebevražda snad ještě uměním být může. Zabití z nedbalosti, natož plánovaná vražda uměním být nesmí, i kdyby jako idea nebo objev byly velkolepější než mravní zákon ve mně a krásnější než hvězdné nebe nad námi. Jan Merta, březen 2010
|
