Lost – Michael Bielicky & Kamila B. Richter (španělština)
V roce 2017 uspořádalo prestižní kubánské muzeum Centro de Arte Contemporáneo Wifredo Lam ve spolupráci s Galerií Zdeněk Sklenář výstavu Lost – Michael Bielicky & Kamila B. Richter. Výstava v Havaně iniciovala vznik knihy, která dokumentuje dlouhodobý umělecký vývoj této tvůrčí dvojice. Katalog je doplněn texty předních osobností světového umění a filozofie: Petera Weibela, respektovaného umělce a ředitele ZKM | Zentrum für Kunst und Medien Karlsruhe, a Petera Sloterdijka, mezinárodně uznávaného filozofa, spisovatele a kulturního teoretika.
Limitovaná edice vychází v nákladu 200 exemplářů, které jsou číslovány 1/200–200/200 a signovány Peterem Weibelem, Peterem Sloterdijkem, Michaelem Bielickým, Kamilou B. Richter a Paulem Kenigem. Kniha současně vychází také v elektronické podobě, a to anglicky a španělsky.
Michael Bielický a Kamila B. Richter hrají průkopnickou roli v oblasti nových médií. Jejich doménou je algoritmicky řízené umění založené na datech získávaných v daném okamžiku. Jako jedni z prvních uskutečňovali na počátku tohoto tisíciletí datově řízené projekce ve veřejném prostoru, ve kterých klasický obraz a sochu nahradily kompozice vznikající na základě aktuálních dat získaných z internetu. Kamila B. Richter byla mezi prvními, kdo ve druhé polovině devadesátých let vytvářel internetové participační projekty a datové vizualizace využívající principů umělé inteligence. V oblasti malby přenáší Kamila B. Richter do svých obrazů logiku a estetiku digitálních technologií prostřednictvím tradičních staromistrovských metod.
Michael Bielický je profesorem na vyhlášené umělecké škole HfG / ZKM | Zentrum für Kunst und Medien Karlsruhe.
Michael Bielický a Kamila B. Richter žijí v Karlsruhe. Již více než 15 let zde společně vytvářejí umělecká díla, která inovativně spojují světy umění, nových technologií a filozofie.
Filozofické a historické úvahy Petera Weibela a Petera Sloterdijka tvoří v knize ideový rámec pro pochopení tvorby této autorské dvojice. Paul Kenig se ve svém textu věnuje samotné tvorbě uměleckého dua.
***
Podle Petera Sloterdijka je klíčové zapomenout na narativ transferu, přemístění. Narativ, jenž byl lidským bytostem vyprávěn celé věky a do kterého se zamotaly. Abychom znovu nabyli své původní svobody, jak je známa z biblického ráje, musíme stavět na zuřivosti odmítání (Fury of Avoidance) jakožto klíčové kompetenci. Naším rájem může být i současný svět, pokud svůj osud svěříme svým klíčovým kompetencím odmítání a úniku. Sloterdijk dedukuje svou antropologickou eskapologii z Hegelovy zuřivosti destrukce (Fury of Destruction) a Sartrovy zuřivosti neexistence (Fury of Absence). Posledně jmenovaná je derivací či druhým modem Hegelovy zuřivosti destrukce. Poslední existenční modus Hegelovy zuřivosti – opravdu existenční modus – je modus, který Sloterdijk opět vyvozuje z předcházejících dvou modů: zuřivost odmítání a úniku.
Samotné oddělení sdělení a jeho nositele je axiomem telematické civilizace, přičemž toto oddělování začalo v 19. století – začalo, když industrializace stvořila techno-civilizaci. Když Peter Weibel rozvádí toto tvrzení, prohlašuje, že síť počítačů a elektronických médií nám umožňuje, jakožto fundamentální info-sféra, komunikovat v globálním měřítku, aniž přitom musíme hnout prstem. Tato síť napumpovala do bytí určitou estetiku neexistence, jež doprovází naši éru neexistence. Éra neexistence stvořila nový druh přítomnosti: zabity jsou toliko historické manifestace věcí, umění, času, krajiny, společnosti, není zabit svět jako takový.
Přechod založený na interview zaměřující se na umělecké narativy Kamily B. Richter a Michaela Bielického rámuje Sloterdijkova a Weibelova revize tradic filozofické a estetické terminologie. Od roku 2007 toto umělecké duo vytvořilo pro své algoritmicky řízené animační umění pojem narativů založených na datech. Poskytují pouze technický rámec, který je napájen internetovými daty v reálném čase, jako jsou tweety, zprávy nebo texty, a abecedou skládající se z univerzálních piktogramů nebo písmen. Jejich na zakázku vytvořený software převádí náhodné alfanumerické internetové toky do kaskád piktogramů nízkoprahových vizuálních zpráv, které jsou obecně srozumitelné: bez ohledu na to, v jakém jazyce byl přijímající subjekt socializován nebo jaká jiná kulturní pravidla jej formovala. Algoritmy a datové toky generují své umění v reálném čase na obrazovce – umělci pouze propůjčují konfiguracím estetickou DNA. Umělci se tak vyhnou procesu produkce a opouštějí roli kreativních tvůrců. Přechod zaměřující se na interview je pokusem vystopovat jejich jedinečné biografie, které vedly k tak pozoruhodnému pojetí umění, právě tak jako pokusem vymyslet jakýsi čtvrtý modus nudy k Heideggerovým slavným třem modům z jeho inaugurační přednášky na univerzitě ve Freiburgu v roce 1929. Heideggerova třetí a finální forma nudy je existenční nuda, jak ji pociťujeme na nástupišti na nádraží, na místě určeném k čekání a pouze čekání, a tedy spadající do existenčního statusu – řečeno dnešním slavným výrazem – přílišného hloubání o věcech. Navržená finální podoba nudy v techno-civilizačním věku a se zuřivostí vyhýbání v plném rozmachu ve všech lidských bytostech, je být znuděný mezitím, kdy primární nástroj vyhýbání se – smartphone – uchvátil veškerou estetiku lidské interakce.
Limitovaná edice vychází v nákladu 200 exemplářů, které jsou číslovány 1/200–200/200 a signovány Peterem Weibelem, Peterem Sloterdijkem, Michaelem Bielickým, Kamilou B. Richter a Paulem Kenigem. Kniha současně vychází také v elektronické podobě, a to anglicky a španělsky.
Michael Bielický a Kamila B. Richter hrají průkopnickou roli v oblasti nových médií. Jejich doménou je algoritmicky řízené umění založené na datech získávaných v daném okamžiku. Jako jedni z prvních uskutečňovali na počátku tohoto tisíciletí datově řízené projekce ve veřejném prostoru, ve kterých klasický obraz a sochu nahradily kompozice vznikající na základě aktuálních dat získaných z internetu. Kamila B. Richter byla mezi prvními, kdo ve druhé polovině devadesátých let vytvářel internetové participační projekty a datové vizualizace využívající principů umělé inteligence. V oblasti malby přenáší Kamila B. Richter do svých obrazů logiku a estetiku digitálních technologií prostřednictvím tradičních staromistrovských metod.
Michael Bielický je profesorem na vyhlášené umělecké škole HfG / ZKM | Zentrum für Kunst und Medien Karlsruhe.
Michael Bielický a Kamila B. Richter žijí v Karlsruhe. Již více než 15 let zde společně vytvářejí umělecká díla, která inovativně spojují světy umění, nových technologií a filozofie.
Filozofické a historické úvahy Petera Weibela a Petera Sloterdijka tvoří v knize ideový rámec pro pochopení tvorby této autorské dvojice. Paul Kenig se ve svém textu věnuje samotné tvorbě uměleckého dua.
***
Podle Petera Sloterdijka je klíčové zapomenout na narativ transferu, přemístění. Narativ, jenž byl lidským bytostem vyprávěn celé věky a do kterého se zamotaly. Abychom znovu nabyli své původní svobody, jak je známa z biblického ráje, musíme stavět na zuřivosti odmítání (Fury of Avoidance) jakožto klíčové kompetenci. Naším rájem může být i současný svět, pokud svůj osud svěříme svým klíčovým kompetencím odmítání a úniku. Sloterdijk dedukuje svou antropologickou eskapologii z Hegelovy zuřivosti destrukce (Fury of Destruction) a Sartrovy zuřivosti neexistence (Fury of Absence). Posledně jmenovaná je derivací či druhým modem Hegelovy zuřivosti destrukce. Poslední existenční modus Hegelovy zuřivosti – opravdu existenční modus – je modus, který Sloterdijk opět vyvozuje z předcházejících dvou modů: zuřivost odmítání a úniku.
Samotné oddělení sdělení a jeho nositele je axiomem telematické civilizace, přičemž toto oddělování začalo v 19. století – začalo, když industrializace stvořila techno-civilizaci. Když Peter Weibel rozvádí toto tvrzení, prohlašuje, že síť počítačů a elektronických médií nám umožňuje, jakožto fundamentální info-sféra, komunikovat v globálním měřítku, aniž přitom musíme hnout prstem. Tato síť napumpovala do bytí určitou estetiku neexistence, jež doprovází naši éru neexistence. Éra neexistence stvořila nový druh přítomnosti: zabity jsou toliko historické manifestace věcí, umění, času, krajiny, společnosti, není zabit svět jako takový.
Přechod založený na interview zaměřující se na umělecké narativy Kamily B. Richter a Michaela Bielického rámuje Sloterdijkova a Weibelova revize tradic filozofické a estetické terminologie. Od roku 2007 toto umělecké duo vytvořilo pro své algoritmicky řízené animační umění pojem narativů založených na datech. Poskytují pouze technický rámec, který je napájen internetovými daty v reálném čase, jako jsou tweety, zprávy nebo texty, a abecedou skládající se z univerzálních piktogramů nebo písmen. Jejich na zakázku vytvořený software převádí náhodné alfanumerické internetové toky do kaskád piktogramů nízkoprahových vizuálních zpráv, které jsou obecně srozumitelné: bez ohledu na to, v jakém jazyce byl přijímající subjekt socializován nebo jaká jiná kulturní pravidla jej formovala. Algoritmy a datové toky generují své umění v reálném čase na obrazovce – umělci pouze propůjčují konfiguracím estetickou DNA. Umělci se tak vyhnou procesu produkce a opouštějí roli kreativních tvůrců. Přechod zaměřující se na interview je pokusem vystopovat jejich jedinečné biografie, které vedly k tak pozoruhodnému pojetí umění, právě tak jako pokusem vymyslet jakýsi čtvrtý modus nudy k Heideggerovým slavným třem modům z jeho inaugurační přednášky na univerzitě ve Freiburgu v roce 1929. Heideggerova třetí a finální forma nudy je existenční nuda, jak ji pociťujeme na nástupišti na nádraží, na místě určeném k čekání a pouze čekání, a tedy spadající do existenčního statusu – řečeno dnešním slavným výrazem – přílišného hloubání o věcech. Navržená finální podoba nudy v techno-civilizačním věku a se zuřivostí vyhýbání v plném rozmachu ve všech lidských bytostech, je být znuděný mezitím, kdy primární nástroj vyhýbání se – smartphone – uchvátil veškerou estetiku lidské interakce.
-
Umělci
-
Jazyk
Po vyplnění formuláře níže obdržíte odkaz pro stažení publikace emailem.