14 výtvarných zastavení z let 1902 až 2020
23. 6. – 15. 8. 2020
I. Antonín Slavíček
II. František Kupka
III. Bohumil Kubišta, Emil Filla
IV. Jindřich Štyrský
V. Josef Sudek
VI. Bohuslav Reynek
VII. Karel Černý, Zdeněk Sklenář
VIII. Mikuláš Medek, Karel Nepraš, Vladimír Boudník
IX. Jiří Kolář
X. Josef Šíma, Václav Boštík
XI. Zdeněk Sýkora
XII. Karel Malich
XIII. Milan Grygar
XIV. Jan Merta
Výstava, jaká zde dlouho nebyla, poskytuje ve 14 zastaveních jedinečnou příležitost prožít některé z klíčových momentů vývoje českého umění 20. a počátku 21. století. Od prvního zastavení, realismu reprezentovaného Antonínem Slavíčkem, nejznámějším představitelem Mařákovy krajinářské školy, přes zrození abstrakce v díle Františka Kupky, jenž je ve druhém zastavení představen čtyřmi díly. Ty znázorňují malířův vývoj od realismu přes symbolismus až k abstrakci. Kupkův kvaš Velký třesk z počátku 20. let je vystaven v Praze poprvé. Toto dílo je taktéž logem výstavy a objevuje se na pozvánkách a plakátech v grafické úpravě Zdeňka Zieglera. Třetí zastavení, které osobně instaloval malíř Jan Merta spolu s galeristou Zdeňkem Sklenářem, náleží dvěma největším zástupcům českého kubismu, Emilu Fillovi a Bohumilu Kubištovi.
Čtvrté zastavení patří Jindřichu Štyrskému a jeho obrazu Májová noc. Vrcholné dílo českého surrealismu z umělcova artificialistického období namaloval Štyrský ve své zamilovanosti do Toyen.
Fotografie je zastavením pátým a je zastoupena proslulým Josefem Sudkem, symbolem české fotografie 20. století.
Šesté zastavení představuje Bohuslava Reynka a jeho dosud nevystavená díla. Obraz Sv. Václav, který vznikal v letech 1948–1949, patří mezi pouhých devět maleb, jež Reynek za svůj život vytvořil. Osud tohoto díla je opředen tajemstvím – původně bylo určeno pro kapličku sv. Václava v Petrkově, ale po roce 1948 zůstalo ukryto v soukromém vlastnictví a až nyní máme poprvé možnost jej spatřit. Vedle malby je vystaveno Reynkovo Ukřižování vytvořené technikou cliché-verre a řadící autora k experimentátorům 20. století.
Sedmé zastavení patří hned dvěma solitérům, Karlu Černému a Zdeňku Sklenářovi. Tito dva blízcí přátelé se po letech setkávají v dílech, která vznikala z totožných barev. Význam obou solitérů v posledních letech roste. Sklenář je spolu s Kubištou a Purkyněm reprezentantem tzv. těžké malby a zde je představen raným dílem, snovou krajinou Dobrodiní noci (1939).
Informel je zastavením osmým a je reprezentován díly Mikuláše Medka, Vladimíra Boudníka a Karla Nepraše.
Následné deváté zastavení je věnováno Jiřímu Kolářovi a jeho koláži. Jiří Kolář počátkem 50. let opustil psané slovo a básně a začal vytvářet obrazy.
Desáté zastavení patří symbolům nové vize světla v malbě, malířům Josefu Šímovi a Václavu Boštíkovi. Boštíkův Nebeský Jeruzalém je v hlavním průhledu expozice, na místě umocňujícím sílu této abstraktní kontemplativní malby. Druhé dílo od Václava Boštíka, Abstraktní motiv, je experiment, který vznikl malbou na rentgenový film. Jde o světový unikát vystavený vůbec poprvé. Josef Šíma je zde představen obrazem Plougrescant a tušovou kresbou Claire Almond, dílem z jeho vrcholného pařížského období.
V jedenáctém zastavení se setkáte s průkopníkem zapojení počítače do procesu vzniku díla, malířem Zdeňkem Sýkorou. Na výstavě jej reprezentují dva obrazy, první z roku 1961, v němž řeší vztahy barev, a druhý, liniový obraz z roku 1998. Linie č. 146 (1998) je ukázkou z nespočetné řady děl, kterými Sýkora vstoupil do dějin světového malířství.
Karlu Malichovi náleží dvanácté zastavení, a to je vzácnou příležitostí, jak prožít umělcův vývoj z jiného pohledu. Období proslulých závěsných plastik a pastelů je zde záměrně zamlčeno. Malichovo zastavení začíná realistickou krajinou z roku 1954, která je ojedinělým překvapením, a pokračuje kvašem z roku 1961, v němž je krajina zobrazena již abstraktním způsobem. V roce 1964 přichází Malich s od země utrženými krajinami. Následnou modulací hmoty vzniká o rok později první sochařský reliéf, v němž se malíř definitivně stává sochařem. Vedle dvourozměrné plastiky z let 1967–1969 pak spatříme pastely vzniklé po roce 2000. V nich Malich radikálně proměňuje způsob zobrazování, jeho dílo se završuje.
Třinácté zastavení je věnováno světově proslulému objeviteli zvuku při vznikání obrazu, Milanu Grygarovi. Modrá Antifona z roku 2016 malířským způsobem řeší soužití dvou disharmonických jevů ve vzájemné harmonii. Grygarovo dílo je pro diváka nejnáročnější, staví jej před dosud nevídané vizuální vjemy. S jistotou lze říci, že Milan Grygar je dnes největším, suverénním malířem, který svými díly pokládá otázku, kam až lze posunout současnou malbu.
Pro čtrnácté zastavení vybral galerista Zdeněk Sklenář malíře Jana Mertu. Portrét ruského spisovatele Daniila Charmse (2012–2020) je ukázkou tzv. přímé malby a spolu s obrazem Rukavice (1994) završují putování více než jedním stoletím vývoje českého umění.
Autor výstavy: Zdeněk Sklenář
Architektonické řešení: Zdeněk Sklenář, Josef Pleskot, Jan Merta
Komentované prohlídky se uskuteční v sobotu 25. července, 8. a 15. srpna 2020 vždy od 11 hodin. Rezervace na: event@zdeneksklenar.cz.
II. František Kupka
III. Bohumil Kubišta, Emil Filla
IV. Jindřich Štyrský
V. Josef Sudek
VI. Bohuslav Reynek
VII. Karel Černý, Zdeněk Sklenář
VIII. Mikuláš Medek, Karel Nepraš, Vladimír Boudník
IX. Jiří Kolář
X. Josef Šíma, Václav Boštík
XI. Zdeněk Sýkora
XII. Karel Malich
XIII. Milan Grygar
XIV. Jan Merta
Výstava, jaká zde dlouho nebyla, poskytuje ve 14 zastaveních jedinečnou příležitost prožít některé z klíčových momentů vývoje českého umění 20. a počátku 21. století. Od prvního zastavení, realismu reprezentovaného Antonínem Slavíčkem, nejznámějším představitelem Mařákovy krajinářské školy, přes zrození abstrakce v díle Františka Kupky, jenž je ve druhém zastavení představen čtyřmi díly. Ty znázorňují malířův vývoj od realismu přes symbolismus až k abstrakci. Kupkův kvaš Velký třesk z počátku 20. let je vystaven v Praze poprvé. Toto dílo je taktéž logem výstavy a objevuje se na pozvánkách a plakátech v grafické úpravě Zdeňka Zieglera. Třetí zastavení, které osobně instaloval malíř Jan Merta spolu s galeristou Zdeňkem Sklenářem, náleží dvěma největším zástupcům českého kubismu, Emilu Fillovi a Bohumilu Kubištovi.
Čtvrté zastavení patří Jindřichu Štyrskému a jeho obrazu Májová noc. Vrcholné dílo českého surrealismu z umělcova artificialistického období namaloval Štyrský ve své zamilovanosti do Toyen.
Fotografie je zastavením pátým a je zastoupena proslulým Josefem Sudkem, symbolem české fotografie 20. století.
Šesté zastavení představuje Bohuslava Reynka a jeho dosud nevystavená díla. Obraz Sv. Václav, který vznikal v letech 1948–1949, patří mezi pouhých devět maleb, jež Reynek za svůj život vytvořil. Osud tohoto díla je opředen tajemstvím – původně bylo určeno pro kapličku sv. Václava v Petrkově, ale po roce 1948 zůstalo ukryto v soukromém vlastnictví a až nyní máme poprvé možnost jej spatřit. Vedle malby je vystaveno Reynkovo Ukřižování vytvořené technikou cliché-verre a řadící autora k experimentátorům 20. století.
Sedmé zastavení patří hned dvěma solitérům, Karlu Černému a Zdeňku Sklenářovi. Tito dva blízcí přátelé se po letech setkávají v dílech, která vznikala z totožných barev. Význam obou solitérů v posledních letech roste. Sklenář je spolu s Kubištou a Purkyněm reprezentantem tzv. těžké malby a zde je představen raným dílem, snovou krajinou Dobrodiní noci (1939).
Informel je zastavením osmým a je reprezentován díly Mikuláše Medka, Vladimíra Boudníka a Karla Nepraše.
Následné deváté zastavení je věnováno Jiřímu Kolářovi a jeho koláži. Jiří Kolář počátkem 50. let opustil psané slovo a básně a začal vytvářet obrazy.
Desáté zastavení patří symbolům nové vize světla v malbě, malířům Josefu Šímovi a Václavu Boštíkovi. Boštíkův Nebeský Jeruzalém je v hlavním průhledu expozice, na místě umocňujícím sílu této abstraktní kontemplativní malby. Druhé dílo od Václava Boštíka, Abstraktní motiv, je experiment, který vznikl malbou na rentgenový film. Jde o světový unikát vystavený vůbec poprvé. Josef Šíma je zde představen obrazem Plougrescant a tušovou kresbou Claire Almond, dílem z jeho vrcholného pařížského období.
V jedenáctém zastavení se setkáte s průkopníkem zapojení počítače do procesu vzniku díla, malířem Zdeňkem Sýkorou. Na výstavě jej reprezentují dva obrazy, první z roku 1961, v němž řeší vztahy barev, a druhý, liniový obraz z roku 1998. Linie č. 146 (1998) je ukázkou z nespočetné řady děl, kterými Sýkora vstoupil do dějin světového malířství.
Karlu Malichovi náleží dvanácté zastavení, a to je vzácnou příležitostí, jak prožít umělcův vývoj z jiného pohledu. Období proslulých závěsných plastik a pastelů je zde záměrně zamlčeno. Malichovo zastavení začíná realistickou krajinou z roku 1954, která je ojedinělým překvapením, a pokračuje kvašem z roku 1961, v němž je krajina zobrazena již abstraktním způsobem. V roce 1964 přichází Malich s od země utrženými krajinami. Následnou modulací hmoty vzniká o rok později první sochařský reliéf, v němž se malíř definitivně stává sochařem. Vedle dvourozměrné plastiky z let 1967–1969 pak spatříme pastely vzniklé po roce 2000. V nich Malich radikálně proměňuje způsob zobrazování, jeho dílo se završuje.
Třinácté zastavení je věnováno světově proslulému objeviteli zvuku při vznikání obrazu, Milanu Grygarovi. Modrá Antifona z roku 2016 malířským způsobem řeší soužití dvou disharmonických jevů ve vzájemné harmonii. Grygarovo dílo je pro diváka nejnáročnější, staví jej před dosud nevídané vizuální vjemy. S jistotou lze říci, že Milan Grygar je dnes největším, suverénním malířem, který svými díly pokládá otázku, kam až lze posunout současnou malbu.
Pro čtrnácté zastavení vybral galerista Zdeněk Sklenář malíře Jana Mertu. Portrét ruského spisovatele Daniila Charmse (2012–2020) je ukázkou tzv. přímé malby a spolu s obrazem Rukavice (1994) završují putování více než jedním stoletím vývoje českého umění.
Autor výstavy: Zdeněk Sklenář
Architektonické řešení: Zdeněk Sklenář, Josef Pleskot, Jan Merta
Komentované prohlídky se uskuteční v sobotu 25. července, 8. a 15. srpna 2020 vždy od 11 hodin. Rezervace na: event@zdeneksklenar.cz.
